Giovanni Boccaccio

Giovanni Boccaccio (16. června 1313 Toskánsko (zřejmě v Certaldu) – 21. prosince 1375 Certaldo) byl italský básník a novelista. Průkopnická byla jeho volba italštiny jako svého literárního jazyka. Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy. V pozdním věku psal ale i latinsky. Proslul souborem novel ''Dekameron''. Je klíčovým představitelem renesančního humanismu. Byl Petrarcovým přítelem a vystupoval proti středověké mystice a asketismu ještě rozhodněji než on. Křesťanství stavěl na roveň s ostatními náboženstvími. Sehrál klíčovou úlohu při zrovnoprávňování národních jazyků s latinou a prózy s poezií. Jako jeden z prvních autorů se věnoval každodenní zkušenosti, tragické i komické, a viděl ji jako ušlechtilou. Jeho hrdinové jsou aktivní, bijí se s osudem a nespoléhají na božskou milost. Proto je Boccaccio někdy nazýván prvním novověkým spisovatelem vůbec. Získáno z Wikipedie