Bhartrhari

Bhartrhari (v sanskrtu भर्तृहरि, asi 7. století) byl staroindický básník patřící společně s Kálidásou a Amaruem mezi nejvýznamnější představitele sanskrtské poezie.

O jeho životě není prakticky nic známo a často je ztotožňován s buddhistickým gramatikem stejného jména, který zemřel kolem roku 651 a který je autorem gramatického díla ''Vakija Pradipa''.

Bhartrhari je podobně jako Amaru mistrem strofy, oblíbené formy staroindické lyriky, kterou uspořádal do tří šatak (sbírek po stu strofách). Milostné básně soustředil do sbírky ''Šrngárašataka'' (Stovka o lásce) zaměřené spíše na oslavu síly a radosti lásky než na její tělesnost. Filosofické tendence pak ještě více převažují ve sbírce ''Nítišataka'' (Stovka o životní moudrosti) a vyúsťují až ke zdůraznění askeze ve sbírce ''Vairágjašataka'' (Stovka o odříkání). Lásku a moudrost básník považuje za různé cíle, které odpovídají různým obdobím v lidském životě (člověk má po studiu nejprve založit rodinu a teprve později se věnovat přemítání a askezi). Získáno z Wikipedie